Moje nádherná vesnice, ve které jsem nežila ani jediný den
Žije uvnitř mě, každičký den
Od té doby co jsem se narodila, vyrůstám s touhou po domově
Která roste stále víc a víc a já roním slzy čím dál tím víc
Nebyla jsem to já, kdo mi vybral tohle daleké místo pro život
A ani moji prarodiče
Vždyť to oni byli vyhnáni ze svých domovů
Do stanů v exilu, ale jejich duše tam zůstaly navždy
S jejich olivovníky, s jejich citrusovými poli
Rány od vyhnání se ale nikdy nevyléčí
Moji prarodiče odešli s nadějí
Že se jednoho dne vrátí zpět do své země
Nedočkali se toho, umřeli
Ale není třeba naříkat
Protože jejich krásné písně a tradice nikdy nevymřou
Oni vždy říkali, že staří lidé umírají
A potom mladí lidé na ně zapomínají
Ale jinak
Až do dne návratu, budou Palestinci vzdorovat
Naše slzy naděje nikdy nevyschnou
A když se vrátíme do naši země
Z popelu naše stromy znovu vstanou
A bílá holubice bude nad nimi létat
A my holýma rukama pohladíme
Každé drahocenné zrnko písku
Tento sen se nemůže stát hned teď skutečností
Ale jednou to určitě příjde
Shahd Abusalama (19) – mladá talentovaná studentka univerzity Al-Azhar v Gaze